Něco z historie

  • Něco z historie
    Img

    Historie broušení se ve skutečnosti píše od doby objevení brusných materiálů a pokračovala s tím jak se vyvíjely brusné nástroje, které člověk používal k výrobě předmětů, jenž mu zajišťovaly přežití, popřípadě i osobní pohodlí. Příběh začíná již u pravěkého člověka, který zjistil, že nemusí štípat nástroj z pazourku, ale že může nabrousit tento tzv. "pazourkový nůž " třením o pískovec, popřípadě o hrubou skálu. V pozdější době, ještě před vynálezem keramiky, se používalo brusiva na výrobu nádobí. Již staří Egypťané také znali broušení, pomocí kterého opracovávali velké kamenné bloky používané na stavbu pyramid.

    U Egypťanů má počátek i samotné broušení kovů, jehož původ souvisí s objevením metalurgie kovů. Než člověk vymyslel brusný proces s ručním pohonem, uplynulo mnoho století. V průběhu staletí se broušení stalo velmi ceněným uměním především díky ostření nástrojů a tvorbě ornamentů.

    Ve Středověku, až do dob průmyslové revoluce, se používalo brusných materiálů převážně k ostření a leštění nástrojů, zbraní a brnění. Intenzivní rozvoj broušení nastal teprve v druhé polovině 19. století, v době rozmachu strojírenství. Od této doby se stalo broušení jednou z velmi produktivních metod přesného obrábění materiálů. V dnešní době tvoří broušení kolem 20-25% celkového strojního obrábění. Společnost by bez broušení nemohla prosperovat. Téměř vše, co používáme, je broušené. Jak bychom mohli naostřit řezné nástroje pro řezání, frézování, soustružení a vrtání bez znalosti broušení? Jak bychom mohli vyrábět kuličková ložiska pro stroje a vozidla bez finálních brusných operací u obou kroužků i valivého elementu?